Šimon Pánek v Přímé řeči: Vždy jsem dělal věci, které se části populace nelíbí. Neřeším to
Do veřejného prostoru vstoupil v roce 1989, kdy byl jako zástupce studentů po boku Václava Havla při všech klíčových okamžicích Sametové revoluce a následného předávání moci. Dráhu politika ale odmítl a jako jeden ze zakladatelů zpravodajské agentury Epicentrum působil jako novinář. Posledních více než 30 let se naplno věnuje řízení organizace Člověk v tísni, jejíchž bezmála 2 000 zaměstnanců pomáhá na čtyřech kontinentech. Přesto se držitel mnoha ocenění, mimo jiné nejvyššího francouzského vyznamenání Rytíř Čestné legie, setkává s nenávistnými komentáři. „Vždy jsem dělal věci, které se části populace nelíbí. Komentáře nečtu, neřeším to. Dělám to, co považuji za správné,“ řekl Šimon Pánek v úvodu Přímé řeči s Petrem Vavrouškou.
V listopadu 1989 mu bylo jednadvacet let. Přesto byl jednou z nejvýraznějších osobností tehdejších zlomových událostí. „Často se mě lidé ptají, zda to opravdu byla revoluce. Na začátku rozhodně ano. Demonstrace, násilí, nejistota. Přestože jsme měli signály z vývoje v Polsku nebo Berlíně, v těch dnech nikdo netušil, jak to dopadne. Pak do jednání vstoupil jako zástupce moci Marián Čalfa. Jeho první slova byla, že se nějak domluvíme. Byl vzdělaný, choval se vstřícně a slušně. Tím se konfrontace změnila na spolupráci a následovalo poklidné předání moci,“ zavzpomínal Šimon Pánek.
Jedním z důležitých momentů předávání moci byla i kooptace osobností z řad nestraníků do tehdejšího Federálního shromáždění. Návrh počítal i se Šimonem Pánkem. „Odmítl jsem. Bylo mi 22 let, nechtěl jsem do politiky,“ řekl. A platí to pořád. Přestože Václav Havel v něm rozpoznal lídra a viděl v něm svého budoucího následovníka. „Občas se mě na to lidé ptají. Ale my teď máme štěstí na dobrého prezidenta, který má schopnost spojovat. Navíc, alespoň podle mé ženy, je i hezčí než já,“ pobavil návštěvníky pořadu Přímá řeč s Petrem Vavrouškou.
Schopnost vést lidi ale Šimon Pánek spadnout pod stůl nenechal. Od devadesátých let stojí v čele organizace Člověk v tísni, která má téměř 2 000 zaměstnanců. Většina z nich přitom působí v zemích s nedemokratickým nebo dokonce autoritářským režimem. V Bílovicích popsal model financování. „Přes 80 procent financí je z mezinárodních zdrojů prostřednictvím konkrétních humanitárních nebo rozvojových projektů. Většinou je formou výběrových řízení vyhlašují jednotlivé vlády,“ vysvětlil s tím, že Člověk v tísni aktuálně působí na čtyřech kontinentech.
Výběr projektů, do kterých se Člověk v tísni hlásí, není náhodný. „Než se do konkrétního humanitárního projektu pustíme, řešíme velikost daného problému a naše možnosti. Jde nám o reálnou pomoc, změnu. Ne o zapichování špendlíků do mapy,“ říká Šimon Pánek. Záběr organizace je ale širší, snaží se pomáhat všem, kdo se dostanou do problému cizí vinou. Další aktivitou, tentokrát s preventivním rozměrem, je program Jeden svět na školách. Již od roku 2001 přispívá k výchově zodpovědných mladých lidí, kteří se orientují v současném světě, otevřeně a kriticky přistupují k informacím, nejsou lhostejní, chtějí ovlivňovat a také skutečně ovlivňují dění kolem sebe.
Přímá řeč s Petrem Vavrouškou je novým formátem na Poli designu. Někdejší zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu, nyní pracující pro bílovickou společnost Egoé, si vybírá hosty, kteří jsou výjimeční nejen ve své profesi, ale mají co říct i mimo ni. Sérii zahájila v únoru Lucie Výborná, dalšími hosty byly Jakub Szántó a Alena Mornštajnová, Dan Bárta a jarní kolo uzavřel Šimon Pánek. Série bude po letní pauze pokračovat v září až listopadu.
Co také zaznělo
Šimon Pánek o své motivaci:„Nesouhlas s věcmi, které se lidem dějí bez jejich zavinění. Postavit se tomu, co podle mě není v pořádku. To je moje motivace pro to, co dělám vlastně celý život.“
Šimon Pánek o jednáních v roce 1989:„Když jednáte s někým, kdo se chová slušně a vstřícně, najednou to už není přes rozdílnost nepřítel, ale partner. To se nám stalo s Mariánem Čalfou.“
Šimon Pánek o tom, kdy lze pomoci:„Než se do konkrétního humanitárního projektu pustíme, řešíme velikost daného problému a naše možnosti. Jde nám o reálnou pomoc, změnu. Ne o zapichování špendlíků do mapy.“
